Ortodoxie

Gilbert Keith Chesterton: Ortodoxie

1

Gilbert Keith Chesterton

Ortodoxie Academia, Praha, 2000 ˇ ık preklad: Jan Cul´

• 6 Jak lze doc´ılit, abychom nad svˇetem zˇ asli, a pˇritom se v nˇem c´ıtili doma? • 7 Nikdy v zˇ ivotˇe jsem neˇrekl nˇeco jen proto, aby to bylo vtipn´e (. . .). • 8 Jako vˇsichni ostatn´ı drobn´ı snaˇzivci jsem chtˇel pˇredstihnout dobu. Jako oni jsem se pokouˇsel pˇredstihnout pravdu o deset minut. A zjistil jsem, zˇ e jsem za n´ı osmn´act set let pozadu. Nam´ahal jsem hlasivky a vykˇrikoval sv´e pravdy ˚ s trapnym A byl jsem potrest´an nejpatˇriˇcnˇejˇs´ım a nejkomiˇctˇejˇs´ım zpusobem, nebot’ jsem sv´e ´ pˇreh´anˇen´ım mladistvych. ´ pravdy sice podrˇzel, ale objevil jsem, ne zˇ e to nejsou pravdy, nybrˇ ´ z zˇ e nejsou moje. • 8 Pokouˇsel jsem se vynal´ezt vlastn´ı herezi; a kdyˇz jsem sv´e d´ılo dokonˇcil, zjistil jsem, zˇ e je to ortodoxn´ı nauka. • 11 Veskrze svˇetˇst´ı lid´e nerozumˇej´ı ani svˇetu; zcela se spol´ehaj´ı na nˇekolik cynickych ´ z´asad, kter´e nejsou pravdiv´e. • 12 (. . .) Ten, kdo vˇerˇ´ı v sebe, zcela jistˇe [se] zklame. • 12 ˚ ze c´ıtit vybranou rozkoˇs, kdyˇz stahuje koˇcku z kuˇ ˚ ze, vyvod´ı z toho Je-li pravda (a to rozhodnˇe je), zˇ e cˇ lovˇek muˇ ˚ Mus´ı bud’ popˇr´ıt boˇz´ı existenci, jak to cˇ in´ı vˇsichni ateist´e, nebo mus´ı n´aboˇzensky´ filozof jen jeden ze dvou z´avˇeru. popˇr´ıt moment´aln´ı jednotu mezi Bohem a cˇ lovˇekem, jak to cˇ in´ı vˇsichni kˇrest’an´e. Nov´ı teologov´e, jak se zd´a, povaˇzuj´ı za svrchovanˇe rozumov´e rˇ eˇsen´ı popˇr´ıt existenci koˇcky. • 13 ˚ (. . .) Podiv´ınstv´ı je n´apadn´e jen norm´aln´ım lidem. Podiv´ınstv´ı nen´ı n´apadn´e podiv´ınum. Proto je pro norm´aln´ı lidi ˚ svˇet plny´ vzruˇsen´ı, kdeˇzto podiv´ıni si st´ale stˇezˇ uj´ı, jak je zˇ ivot nudny. proˇc nov´e rom´any tak rychle ´ To je tak´e duvod, ´ zasn´a jsou jen zapadaj´ı a proˇc jsou star´e poh´adky st´ale zˇ iv´e. V starych ´ poh´adk´ach je hrdina norm´aln´ı mlady´ muˇz. Uˇ jeho dobrodruˇzstv´ı; ohromuj´ı ho, ponˇevadˇz je norm´aln´ı. V modern´ım psychologick´em rom´anu je hrdina nenorm´aln´ı; stˇred nen´ı uprostˇred. Proto v nˇem ani nejfantastiˇctˇejˇs´ı dobrodruˇzstv´ı nevyvolaj´ı n´aleˇzitou odezvu a kniha je f´adn´ı. ˚ zete vymyslet pˇr´ıbˇeh o hrdinovi mezi draky, ale ne o draku mezi draky. Poh´adka vypr´av´ı o tom, co uˇcin´ı norm´aln´ı Muˇ cˇ lovˇek v bl´azniv´em svˇetˇe. Stˇr´ızlivy´ realisticky´ rom´an dneˇska popisuje z´asadnˇe to, co ve vˇsedn´ım svˇetˇe udˇel´a sˇ´ılenec. • 14 (. . .) Aˇckoli svaty´ Jan Evangelista spatˇril ve sv´em vidˇen´ı mnoho podivnych ´ oblud, zˇ a´ dn´a z nich nebyla tak vystˇ ´ redn´ı jako leckteˇr´ı jeho vykladaˇci. • 14

Gilbert Keith Chesterton: Ortodoxie

2

Poezie je zdrav´a, protoˇze plyne lehce po nekoneˇcn´em moˇri. Rozum se snaˇz´ı to nekoneˇcn´e moˇre pˇreplout a uˇcinit je tak koneˇcnym. je pak duˇsevn´ı vyˇcerp´an´ı. Pˇrij´ımat vˇsechno je hra, rozumˇet vˇsemu je n´amaha. B´asn´ık touˇz´ı ´ Vysledkem ´ jen po vzletu a expanzi, po svˇetˇe, v nˇemˇz by se mohl volnˇe rozvinout. Jeho jedinym ´ pˇra´ n´ım je dostat hlavu do nebe. Logik se naopak snaˇz´ı dostat nebe do sv´e hlavy. A co praskne, je hlava. • 15 ˚ (. . .) Posledn´ı vˇec, kterou lze o bl´aznu rˇ´ıct, je, zˇ e jeho cˇ iny jsou bezduvodn´ e. Jestliˇze lze nˇejak´e lidsk´e jedn´an´ı nazvat ˚ ´ ˚ sek´a hol´ı v povˇsechn´em smyslu bezduvodn´ e, pak jsou to drobn´e ukony zdrav´eho cˇ lovˇeka, ktery´ si p´ısk´a pˇri chuzi, do tr´avy, pˇreˇslapuje nebo si mne ruce. Pr´avˇe sˇ t’astny´ cˇ lovˇek dˇel´a zbyteˇcn´e vˇeci; nemocny´ nen´ı dost silny, ´ aby dˇelal ˚ zbyteˇcnosti. Takov´e bezstarostn´e a bezduvodn´ e poˇc´ın´an´ı sˇ´ılenec nikdy nepochop´ı; nebot’ sˇ´ılenec (pr´avˇe tak jako determinista) vid´ı ve vˇsem pˇr´ıliˇs mnoho pˇr´ıcˇ innosti. Kaˇzd´emu takov´emu bezdˇecˇ n´emu poˇc´ın´an´ı by sˇ´ılenec pˇrikl´adal kon´ spirat´ıvni vyznam. Domn´ıval by se, zˇ e sek´an´ı do tr´avy je utokem na soukrom´e vlastnictv´ı. Pˇreˇslapov´an´ı by povaˇzoval ´ za smluven´e znamen´ı pro spiklence. Kdyby se sˇ´ılenec mohl st´at na okamˇzik bezstarostnym, uzdravil by se. Kaˇzdy, ´ ´ kdo mˇel to neˇstˇest´ı mluvit s lidmi postiˇzenymi nebo ohroˇzenymi duˇsevn´ı chorobou, v´ı, zˇ e nejpˇr´ısˇ ernˇejˇs´ım pˇr´ıznakem ´ ´ jejich stavu je dˇesivy´ smysl pro detail, spojov´an´ı jedn´e vˇeci s jinou na mapˇe sloˇzitˇejˇs´ı neˇz bludiˇstˇe. Budete-li debatovat s sˇ´ılencem, je nanejvyˇ ´ s pravdˇepodobn´e, zˇ e prohrajete, nebot’ v mnoh´em smˇeru se jeho mysl pohybuje t´ım rychleji, zˇ e ´ nen´ı zdrˇzov´ana vˇecmi, kter´e prov´azej´ı spr´avny´ usudek. Nen´ı brzdˇen smyslem pro humor, ani l´askou, ani nˇemymi ´ jistotami zkuˇsenosti. Je t´ım logiˇctˇejˇs´ı, zˇ e ztratil jist´e zdrav´e city. To, co se tedy v tomto ohledu rˇ´ık´a o sˇ´ılenstv´ı, vede ˇ ılenec nen´ı cˇ lovˇek, ktery´ by pozbyl rozumu. S´ ˇ ılenec je cˇ lovˇek, ktery´ pozbyl vˇseho vlastnˇe ke klamn´emu z´avˇeru. S´ kromˇe rozumu. • 16 (. . .) Mysl [ˇs´ılence se] pohybuje v dokonal´em, ale tˇesnˇe uzavˇren´em kruhu. • 16 ´ ´ zen´ı. (. . .) Nejvyraznˇ ejˇs´ı a nejnepochybnˇejˇs´ı zn´amkou sˇ´ılenstv´ı je (. . .) kombinace logick´e uplnosti a duchovn´ıho zuˇ ´ • 18 Duˇsevn´ı poruchy se nelze zbavit pouhym ´ myˇslen´ım, protoˇze je to pr´avˇe org´an myˇslen´ı, ktery´ onemocnˇel, stal se ˚ ze poskytnout jedinˇe vule ˚ nebo v´ıra. Jakmile se zaˇcne pohybovat jen neovladatelnym ´ a jakoby z´avislym. ´ Z´achranu muˇ rozum, pohybuje se v star´em vyjet´em logick´em kruhu st´ale dokola (. . .). • 18 Pohorˇsuje-li tˇe tv´a hlava, utni ji; nebot’ je lepˇs´ı vej´ıt do nebesk´eho kr´alovstv´ı nikoli jako d´ıtˇe, nybrˇ ´ z i jako hlup´ak, neˇz byt ´ s celym ´ svym ´ intelektem uvrˇzen do pekla – nebo do bl´aznice. • 20 ˚ Kˇrest’an uzn´av´a, zˇ e je vesm´ır rozmanity, y; ´ dokonce ruznorod ´ zrovna jako kaˇzdy, ´ kdo m´a zdravy´ rozum, v´ı, zˇ e cˇ lovˇek je sloˇzit´a bytost, zˇ e je v nˇem nˇeco ze zv´ırˇ ete, nˇeco z d’´abla, nˇeco ze svˇetce a nˇeco z obˇcana. Duˇsevnˇe zdravy´ cˇ lovˇek ˚ svˇet je vˇsak zcela jednoduchy´ a jednolity; dokonce v´ı, zˇ e je v nˇem i kus bl´azna. Materialistuv ´ zrovna jako si je sˇ´ılenec zcela jist, zˇ e je zdr´av. Materialista je pˇresvˇedˇcen, zˇ e dˇejiny jsou prostˇe a vyhradnˇ e rˇ etˇezem pˇr´ıcˇ innosti; zrovna jako ´ ´ je zm´ınˇeny´ chovanec ustavu pro choromysln´e pˇresvˇedˇcen, zˇ e je prostˇe a vyhradnˇ e kuˇretem. Materialist´e a sˇ´ılenci ´ nem´ıvaj´ı pochybnost´ı. • 20 ˚ materialisty, at’ jsou spr´avn´e nebo ne, lze uv´est, zˇ e niˇc´ı postupnˇe jeho lidskost; nem´am na (. . .) Proti hlavn´ım z´avˇerum mysli jen laskavost nybrˇ ´ z i nadˇeji, odvahu, poezii, iniciativu, zkr´atka vˇse, co je lidsk´e. Vede-li napˇr´ıklad materialismus lidi k naprost´emu fatalismu (coˇz obyˇcejnˇe byv´ ´ a), je zcela poˇsetil´e pˇredst´ırat, zˇ e je v nˇejak´em smyslu osvobozuj´ıc´ı silou. ˚ Determinist´e Je absurdn´ı tvrdit, zˇ e sˇ´ırˇ´ıte svobodu, pouˇz´ıv´a-li se svobodn´eho myˇslen´ı pouze k zniˇcen´ı svobodn´e vule. pˇrich´azej´ı poutat ne osvobozovat. • 22 ˚ Jsou pomaten´ı oba: ten, kdo nevˇerˇ´ı svym i ten, kdo nevˇerˇ´ı niˇcemu jin´emu. ´ smyslum, • 23 ˇ Clovˇ eka udrˇzuje pˇri zdrav´em rozumu v´ıra v tajemstv´ı. • 23 (. . .) Obyˇcejny´ cˇ lovˇek je vˇzdycky duˇsevnˇe zdr´av, protoˇze obyˇcejny´ cˇ lovˇek uzn´av´a tajemn´e. Pˇripouˇst´ı poloˇsero. Stoj´ı vˇzdy jednou nohou na zemi a druhou v rˇ´ısˇ i poh´adek. Ponech´av´a si volnost pochybovat o svych ´ boz´ıch; ale tak´e si ˚ svobodu v nˇe vˇerˇ it. Db´a vˇzdycky v´ıc o pravdu neˇz o duslednost. ˚ ponech´av´a (na rozd´ıl od dneˇsn´ıch agnostiku) A vid´ı-li ˚ dvˇe pravdy zd´anlivˇe v rozporu, pˇrij´ım´a obˇe a s nimi i jejich protichudnost.

Gilbert Keith Chesterton: Ortodoxie

3

˚ e obrazy z´aroven, ˇ a pr´avˇe proto je vid´ı l´epe. Jeho duchovn´ı zrak je stereoskopicky´ jako jeho fyzicky´ zrak; vid´ı dva ruzn´ ˚ Tak vˇzdycky vˇerˇ il, zˇ e existuje nˇeco jako osud, ale z´arovenˇ i nˇeco jako svobodn´a vule. Byl pˇresvˇedˇcen, zˇ e dˇeti jsou nebesk´e kr´alovstv´ı, ale i pˇresto zˇ e maj´ı poslouchat kr´alovstv´ı pozemsk´e. Obdivoval se ml´ad´ı, protoˇze je mlad´e, a st´arˇ´ı, protoˇze mlad´e nen´ı. Pr´avˇe tato rovnov´aha zd´anlivych ´ protikladu˚ tvoˇr´ı s´ılu a odolnost zdrav´eho cˇ lovˇeka. (. . .) • 23 Morbidn´ı logik se snaˇz´ı vˇsechno objasnit a podaˇr´ı se mu udˇelat vˇsechno jen z´ahadnym. ´ Vˇerˇ´ıc´ı cˇ lovˇek pˇripust´ı, abyjed˚ nn vˇec zustala tajemn´a, a vˇsechno ostatn´ı se t´ım objasn´ı. • 24 ˚ zeme vhodnˇe zvolit kˇr´ızˇ za symbol tajemstv´ı Jako jsme vybrali kruh za symbol pouh´eho rozumu a sˇ´ılenstv´ı, tak muˇ ˇ (. . .) Nebot’ kruh je sice svou povahou dokonaly´ a nekoneˇcny, a zdrav´ı z´aroven. ´ ale jeho velikost je natrvalo pevnˇe ˚ ze byt ˚ ze do nekoneˇcna stanovena, nemuˇ ´ vˇetˇs´ı ani menˇs´ı. Naproti tomu kˇr´ızˇ , aˇckoli m´a v srdci stˇretnuti a rozpor, muˇ ˚ tvar. Protoˇze m´a v sv´em stˇredu paradox, muˇ ˚ ze rust ˚ beze zmˇeny. rozp´ınat sv´a cˇ tyˇri ramena, aniˇz i ´ım zmˇen´ı svuj ˚ ukazuje smˇer vˇsem svobodnym Kruh se vrac´ı s´am v sebe a je omezeny. ´ Kˇr´ızˇ rozpˇrahuje sv´a ramena do cˇ tyˇr vˇetru; ´ ˚ poutn´ıkum. • 25 Modern´ı svˇet je plny´ starych ´ kˇrest’anskych ´ ctnost´ı, kter´e zeˇs´ılely. • 26 ˚ svˇet zvˇetˇsit, mus´ı se s´am st´ale umenˇsovat. (. . .) M´a-li cˇ lovˇek svuj • 26 ˇ Clovˇ ek m´a pochybovat o sobˇe, ale nem´a pochybovat o pravdˇe. A to se pr´avˇe zvr´atilo v pravy´ opak. Dnes si je cˇ lovˇek ˇ ast, o n´ızˇ pochybuje, je pr´avˇe ta cˇ a´ st, o n´ızˇ by jist pr´avˇe tou cˇ a´ st´ı cˇ lovˇeka, kterou by si nemˇel byt ´ jist – s´am sebou. C´ pochybovat nemˇel – boˇzsky´ rozum. • 27 Novodoby´ skeptik je tak pokorny, ´ zˇ e pochybuje i o tom, zda je schopen se uˇcit. A tak bychom byli na omylu, kdybychom ukvapenˇe tvrdili, zˇ e neexistuje pokora typick´a pro naˇsi dobu. Existuje: ale je prakticky jedovatˇejˇs´ı neˇz ˚ Star´a pokora byla ostruhou, kter´a cˇ lovˇeku nedovolila, aby se zastavil; nikoli hˇreb´ınejvystˇ ´ rednˇejˇs´ı pokoˇrov´an´ı asketu. ´ ı, coˇz kem v botˇe, ktery´ by mu br´anil pokraˇcovat v cestˇe. Nebot’ star´a pokora nutila cˇ lovˇeka pochybovat o jeho usil´ ho mohlo pˇrimˇet k tomu, aby pracoval houˇzevnatˇeji. Nov´a pokora naopak nut´ı cˇ lovˇeka pochybovat o jeho c´ılech, coˇz ˚ bude m´ıt za n´asledek, zˇ e se pˇrestaneme nam´ahat vubec. • 29 ˚ (. . .) H. G. Wells (. . .) tvrd´ı, zˇ e jednotliv´a vˇec je jedineˇcn´a“ a zˇ e kategorie vubec neexistuj´ı. (. . .) [To] je cˇ istˇe destruktivn´ı. ” Myslit znamen´a spojovat vˇeci, a nelze-li je spojovat, jsme v konc´ıch. Nen´ı tˇreba pˇripom´ınat, zˇ e tato skepse, zakazuj´ıc´ı ˚ ze otevˇr´ıt usta, ´ myslet, zakazuje nutnˇe i mluvit; cˇ lovˇek nemuˇ aby j´ı neodporoval. A tak kdyˇz Wells kdesi rˇ´ık´a: Vˇsechny ” zˇ idle se vz´ajemnˇe naprosto liˇs´ı.“, nepron´asˇ´ı jen chybny´ vyrok, nybrˇ ´ ´ z si z´arovenˇ pojmovˇe odporuje. Jsou-li vˇsechny zˇ idle naprosto odliˇsn´e, nelze o nich mluvit jako o vˇsech zˇ idl´ıch“. ” • 30 (. . .) Souhlas´ım s pragmatiky, zˇ e zjevn´a objektivn´ı pravda nezahrnuje vˇsechno; zˇ e existuje autoritativn´ı potˇreba vˇerˇ it ve vˇeci, kter´e jsou pro lidskou mysl nezbytn´e. Tvrd´ım vˇsak, zˇ e jednou z tˇechto nezbytnost´ı je pr´avˇe v´ıra v objektivn´ı pravdu. • 31 ˇ y´ pochy(. . .) Nejvyznaˇ cnˇejˇs´ı bˇezˇ n´e filozofick´e smˇery maj´ı nejen rysy sˇ´ılenstv´ı, ale rysy sebevraˇzedn´eho sˇ´ılenstv´ı. Cir ´ bovaˇc narazil hlavou na meze lidsk´eho myˇslen´ı – a rozbil si ji. • 33 ´ ˚ znamen´a omezen´ı sebe. Pˇra´ t si cˇ innost znamen´a pr´at si omezen´ı. V tomto smyslu je kaˇzdy´ ukon ´ Kaˇzdy´ ukon vule ´ ukonem sebeobˇetov´an´ı. Zvol´ıme-li si nˇeco, odm´ıt´ame vˇsechno ostatn´ı. Tato n´amitka, kterou stoupenci t´eto sˇ koly obraceli proti manˇzelstv´ı, je vlastnˇe n´amitkou proti jak´emukoli cˇ inu. Kaˇzdy´ cˇ in je neodvolatelnym ´ vybˇ ´ erem a vylukou. ´ Bere-li si cˇ lovˇek jednu zˇ enu, vzd´av´a se vˇsech ostatn´ıch; a zrovna tak, zvol´ı-li si jeden smˇer cˇ innosti, vzd´av´a se vˇsech ˇ ıma, obˇetujete ostatn´ıch. Stanete-li se anglickym ´ kr´alem, rezignujete na m´ısto kosteln´ıka v Bromptonu. Jedete-li do R´ pestry´ a zaj´ımavy´ zˇ ivot ve Wimbledonu. • 34

Gilbert Keith Chesterton: Ortodoxie

4

Umˇen´ı znamen´a omezen´ı; podstatnou cˇ a´ st´ı kaˇzd´eho obrazu je r´am. Kresl´ıte-li zˇ irafu, mus´ıte ji kreslit s dlouhym ´ ˚ c´ım zpusobem ˚ krkem. Jestliˇze si smˇelym dovol´ıte nakreslit ji s kr´atkym ´ tvurˇ ´ krkem, zjist´ıte, zˇ e to nen´ı zˇ irafa. Kdo ˚ vstupuje do svˇeta omezen´ı. Je moˇzn´e oprostit vˇeci od cizorodych ˚ ale vstoup´ı do svˇeta faktu, ´ nebo nahodilych ´ z´akonu, ˚ Ani nelze ne od z´akonu˚ jejich pˇrirozen´e povahy. Tygra lze zbavit zamˇr´ızˇ ovan´e klece, ale nelze ho zbavit jeho pruhu. zbavit velblouda jeho hrbu; pˇrestal by byt ´ velbloudem. • 34 Umˇelec miluje sv´e omezen´ı, nebot’ toto omezen´ı je ve vˇeci, s kterou pracuje. Mal´ırˇ je r´ad, zˇ e pl´atno je ploch´e. Sochaˇr je r´ad, zˇ e je hl´ına bezbarv´a. • 34 ˚ zitˇejˇs´ı, proti jak´emu syst´emu se neJakob´ın byl schopen rˇ´ıct, nejen proti jak´emu syst´emu se bouˇr´ı, ale i, coˇz bylo duleˇ ˚ erˇ oval. Novy´ rebel je vˇsak skeptik a neduvˇ ˚ erˇ uje plnˇe niˇcemu. Chyb´ı mu oddanost; proto nemuˇ ˚ ze bouˇr´ı, jak´emu by duvˇ byt ´ nikdy skuteˇcnym ´ revolucion´arˇ em. A to, zˇ e o vˇsem pochybuje, mu vlastnˇe pˇrek´azˇ ´ı, kdyˇz chce nˇeco odsoudit. Protoˇze kaˇzd´e odsuzov´an´ı pˇredpokl´ad´a nˇejakou mravn´ı normu; a modern´ı revolucion´arˇ pochybuje nejen o instituci, kterou odsuzuje, ale i o normˇe, na z´akladˇe n´ızˇ odsuzuje. Nap´ısˇ e tˇreba knihu, v n´ızˇ si stˇezˇ uje, zˇ e vl´adn´ı tisk ur´azˇ ´ı cˇ istotu zˇ en, a pak nap´ısˇ e jinou (o sexu´aln´ım probl´emu), kde ji ur´azˇ ´ı s´am. Prokl´ın´a sult´ana, zˇ e kˇrest’ansk´e d´ıvky pozbyvaj´ ´ ı panenstv´ı, a pak prokl´ın´a pan´ı Grundyovou, zˇ e si je uchov´avaj´ı. Jako politik bude hl´asat, zˇ e v´alka je maˇren´ım zˇ ivota, a potom jako filozof bude tvrdit, zˇ e zˇ ivot je maˇren´ım cˇ asu. Rusky´ pesimista bude odsuzovat policistu za to, zˇ e zabil muˇzika, a pak z nejvyˇssˇ´ıch filozofickych ´ principu˚ dok´azˇ e, zˇ e se muˇzik mˇel zab´ıt s´am. Nˇekdo odsoud´ı manˇzelstv´ı jako leˇz, a potom odsoud´ı aristokratick´e zhyralce, zˇ e s n´ım zach´azej´ı jako se lˇz´ı. N´arodn´ı vlajku nazve kusem hadru, ´ a potom obvin´ı utlaˇcovatele Polska a Irska, zˇ e ten kus hadru odstranili. Stoupenec t´eto sˇ koly jde nejdˇr´ıv na politickou ˚ schuzi, kde si stˇezˇ uje, zˇ e se s divochy nakl´ad´a jako se zv´ırˇ aty; pak si vezme klobouk a deˇstn´ık a jde na vˇedeckou ˚ kde dokazuje, zˇ e vlastnˇe jsou zv´ırˇ ata. Zkr´atka, modern´ı revolucion´arˇ , ponˇevadˇz je neomezenˇe skepticky, schuzi, ´ podkop´av´a sv´e vlastn´ı pozice. V knize o politice napad´a lidi, zˇ e sˇ lapou po mor´alce; v knize o mor´alce napad´a mor´alku, zˇ e sˇ lape po lidech. Proto se modern´ı revolucion´arˇ stal prakticky nepouˇzitelnym ´ pro jakoukoli revoluci. T´ım, zˇ e se bouˇr´ı proti vˇsemu, ztratil pr´avo bouˇrit se proti nˇecˇ emu konkr´etn´ımu. • 36 (. . .) Kaˇzd´eho, komu nezmˇekne srdce, postihne nakonec mˇeknut´ı mozku. • 36 ˇ ılenstv´ı moˇzno definovat jako duˇsevn´ı cˇ innost, jeˇz vede k duˇsevn´ı bezmocnosti. (. . .) S´ • 36 ˚ ˚ neznamen´a jen volbu nˇecˇ eho, ale (. . .) Ten, kdo nechce nic odm´ıtnout, chce vlastnˇe jen zk´azu vule; protoˇze vule z´arovenˇ i odm´ıtnut´ı t´emˇerˇ vˇseho. • 36 Jana z Arku neuv´azla na rozcest´ı odm´ıtnut´ım vˇsech cest, jako Tolstoj, nebo pˇrijet´ım vˇsech, jako Nietzsche. Vybrala si cestu a sˇ la po n´ı bleskovym ´ pochodem. Pˇritom mˇela v sobˇe, jak jsem si uvˇedomil, vlastnˇe vˇsechno, co prav´eho mˇel v sobˇe Tolstoj nebo Nietzsche, ba dokonce i vˇsechno, co je u Tolst´eho vzneˇsen´e – radost z prostych ´ vˇec´ı, zejm´ena ´ z prost´eho soucitu, z´ajem o svˇet, uctu k chudym ´ a k ohnut´emu hˇrbetu. Jana z Arku mˇela vˇsechno a jeˇstˇe nav´ıc, zˇ e dovedla chudobu nejen obdivovat, ale i sn´asˇ et; kdeˇzto Tolstoj je pouhy´ typicky´ aristokrat, ktery´ se snaˇzil vyzkoumat jej´ı tajemstv´ı. A pak jsem myslel na vˇsechno, co bylo stateˇcn´eho, hrd´eho a patetick´eho u chud´aka Nietzscheho, a na jeho vzpouru proti pr´azdnotˇe a strachu z naˇs´ı doby. Myslel jsem na jeho vyzvu vyv´azˇ it nebezpeˇc´ı ext´az´ı, na jeho ´ hlad po trysku velkych do zbranˇe. Ano, Jana z Arku tohle vˇsechno mˇela; jen s t´ım rozd´ılem, ´ kon´ı, na jeho vyzvu ´ zˇ e nechv´alila boj, nybrˇ ´ z bojovala. V´ıme, zˇ e se neb´ala vojska, zat´ımco Nietzsche, pokud v´ıme, se b´al kr´avy. Tolstoj venkovana jen chv´alil, ona venkovankou byla. Nietzsche v´aleˇcn´ıky jen chv´alil, ona v´aleˇcn´ıkem byla. Pˇrekonala je oba v jejich antagonistickych ide´alech; byla m´ırnˇejˇs´ı neˇz jeden a prudˇs´ı neˇz druhy. ´ ´ A pˇresto byla naprosto praktickou osobou, kter´a nˇeco vykonala, kdeˇzto oni byli bl´aznivymi teoretiky, kteˇr´ı nevykonali nic. ´ • 41 Tradici lze definovat jako rozˇs´ırˇ en´ı volebn´ıho pr´ava. Tradice znamen´a d´at hlasovac´ı pr´avo nejzanedbanˇejˇs´ı ze vˇsech ˚ ´ e a domyˇ tˇr´ıd, naˇsim pˇredkum. Je to demokracie mrtvych. Tradice se odm´ıt´a podrobit uzk´ ´ ´ sliv´e oligarchii tˇech, kdo n´ahodou chod´ı po svˇetˇe. • 41 Demokracie n´as vyzyv´ ´ a, abychom nepˇrehl´ızˇ eli n´azor dobr´eho cˇ lovˇeka, i kdyˇz je to n´asˇ cˇ eled´ın; tradice n´as zˇ a´ d´a, abychom nepˇrehl´ızˇ eli n´azor dobr´eho cˇ lovˇeka, i kdyˇz je to n´asˇ otec.

Gilbert Keith Chesterton: Ortodoxie

5

• 48 ˚ ze byt (. . .) Nemuˇ ´ n´ahoda, zˇ e se sklo tak cˇ asto vyskytuje v lidov´em b´ajeslov´ı. Jedna princezna bydl´ı v sklenˇen´em z´amku, jin´a na sklenˇen´e hoˇre, jin´a zas vidi vˇsecko v zrcadle. Vˇsechny mohou bydlet v sklenˇenych ´ domech, nebudou-li h´azet kamen´ım. Nebot’tento promˇenlivy´ tˇrpyt skla je jen vyrazem toho, zˇ e sˇ tˇest´ı je n´adhern´e, ale kˇrehk´e jako hmota, ´ ˚ ze sluˇzka nebo koˇcka snadno rozb´ıt. kterou muˇ • 50 ˇ jeden slon m´a chobot, je n´ap´adn´e; ale zˇ e vˇsichni sloni maj´ı chobot, vypad´a uˇz jako spiknut´ı. Ze • 51 (. . .) Dospˇeli nejsou dost siln´ı, aby se radovali z jednotv´arnosti. • 51 ˚ ze to byt ´ esˇ n´e sc´eny jako na divadle. Opakov´an´ı v pˇr´ırodˇe nemus´ı byt ´ pouhym ´ mechanismem. Muˇ ´ opakov´an´ı uspˇ • 59 ˇ ıman´e nemilovali R´ ˇ ım, protoˇze byl velky. R´ ´ Byl velky, ´ protoˇze ho milovali. • 61 Nejhorˇs´ı sˇ ovinist´e nemiluj´ı Anglii, nybrˇ ´ z nˇejakou teorii o Anglii. • 63 Sebevrah je zˇrejmym ´ opakem muˇcedn´ıka. Muˇcedn´ık je cˇ lovˇek, kter´emu z´aleˇz´ı na nˇecˇ em mimo nˇej tolik, zˇ e nedb´a ˚ zˇ ivot. Sebevrah je cˇ lovˇek, kter´emu z´aleˇz´ı na cˇ emkoli mimo nˇej tak m´alo, zˇ e uˇz t´ım nechce nic m´ıt. Jeden chce, o svuj aby nˇeco zaˇcalo, druhy, ´ aby vˇsechno skonˇcilo. • 66 ˚ Kˇrest’anstv´ı pˇriˇslo na svˇet pˇredevˇs´ım proto, aby duraznˇ e prohl´asilo, zˇ e se cˇ lovˇek nem´a d´ıvat jen dovnitˇr, nybrˇ ´ z m´a ´ zasem a s nadˇsen´ım pˇr´ıtomnost boˇzsk´eho lodivoda. hledˇet ven, vn´ımat s uˇ • 68 ˚ napsal sp´ısˇ e divadeln´ı hru neˇz b´asenˇ – hru, kterou sice pojal jako nˇeco dokonal´eho, ale kterou svˇerˇ il lidskym Buh ´ ˚ a reˇzis´erum, ˚ ˚ hercum a ti ji od zaˇca´ tku dukladnˇ e zpackali. • 68 ˇ (. . .) Clovˇ ek mus´ı nˇejak milovat svˇet a nebyt ´ pˇritom svˇetskym. ´ • 71 Skuteˇcn´a pot´ızˇ s t´ımto naˇs´ım svˇetem nen´ı v tom, zˇ e je nerozumny, ´ ani v tom, zˇ e je rozumny. ´ Nejbˇezˇ nˇejˇs´ı druh obt´ızˇ ´ı ˇ vyplyv´ nen´ı nelogicky, ´ a z toho, zˇ e je t´emˇerˇ rozumny, ´ ale ne docela. Zivot ´ je vˇsak past´ı na logiky. Vypad´a jen o pozn´an´ı matematiˇctˇejˇs´ı a pravidelnˇejˇs´ı, neˇz opravdu je; jeho pˇresnost je zˇrejm´a, ale jeho nepˇresnost skryt´a; jeho vystˇ ´ rednost cˇ ´ıh´a v z´aloze. • 71 (. . .) Dejme tomu, zˇ e nˇejak´a matematick´a bytost z mˇes´ıce by mˇela promˇerˇ it lidsk´e tˇelo. Vˇsimla by si hned, zˇ e jeho ˇ podstatnym ek jsou vlastnˇe dva lid´e: ten napravo se pˇresnˇe podob´a tomu nalevo. A kdyˇz ´ znakem je podvojnost. Clovˇ by zjistila, zˇ e je ruka napravo a ruka nalevo, noha napravo a noha nalevo, mohla by pokraˇcovat d´al a naj´ıt na kaˇzd´e stranˇe stejny´ poˇcet prstu˚ na rukou i na nohou, dvojici oˇc´ı, dvojici uˇs´ı, dvojici nosn´ıch d´ırek a dokonce i dva mozkov´e laloky. Nakonec by to pˇrijala jako z´akon; a kdyˇz by naˇsla na jedn´e stranˇe srdce, usoudila by, zˇ e srdce bude tak´e na druh´e stranˇe. A pr´avˇe tehdy, kdyˇz by c´ıtila nej vˇetˇs´ı jistotu, mylila by se. ´ ´ Pr´avˇe tato mlˇcenliv´a uchylka, kdy do naprost´e pˇresnosti chyb´ı jen coul, je z´aludnym ´ prvkem vˇsech vˇec´ı. Vypad´a to jako nˇejak´a tajn´a zrada ve vesm´ıru. Jablko nebo pomeranˇc jsou dost kulat´e, abychom je mohli kulatymi nazvat, ´ a pˇrece nakonec kulat´e nejsou. I zemˇe m´a tvar pomeranˇce a sv´ad´ı prostoduch´eho astronoma k tomu, aby ji nazval koul´ı. Velryba nen´ı rybou, pˇrestoˇze sej´ı velmi podob´a. Vˇsude se vyskytuje tento prvek shody a nevypoˇcitatelnosti. ˚ ale vˇzdycky aˇz v posledn´ım okamˇziku. Z cel kov´e zakˇrivenosti zemˇekoule lze snadno usuzovat, Unik´a racionalistum, zˇ e je stejnˇe za kˇriven´a vˇsude. Zd´alo by se logick´e, zˇ e m´a-li cˇ lovˇek mozek na obou stran´ach, bude m´ıt na obou stran´ach i srdce. (. . .) • 73 (. . .) Kdykoli se n´am zd´a v kˇrest’ansk´e teologii nˇeco podivn´e, obyˇcejnˇe zjist´ıme, zˇ e je nˇeco podivn´eho i v pravdˇe sam´e.

Gilbert Keith Chesterton: Ortodoxie

6

• 73 Je velmi tˇezˇ k´e h´ajit nˇeco, o cˇ em je cˇ lovˇek naprosto pˇresvˇedˇcen. Je to pomˇernˇe snadn´e, je-li pˇresvˇedˇcen jen cˇ a´ steˇcnˇe. ˚ a dovede jej vyloˇzit. K pln´emu pˇresvˇedˇcen´ı o spr´avnosti A cˇ a´ steˇcnˇe byv´ ´ a pˇresvˇedˇcen, kdyˇz najde ten nebo onen dukaz filozofick´e leorie vˇsak nevede pouh´e zjiˇstˇen´ı, zˇ e ji nˇeco dokazuje. K pln´emu pˇresvˇedˇcen´ı dojde teprve tehdy, kdyˇz ˚ ˚ smˇerˇ uj´ıc´ıch ze vˇsech stran k tomuto pˇresvˇedˇcen´ı, shled´ame, zˇ e j´ı dokazuje vˇsecko. A cˇ ´ım v´ıc kdo nach´az´ı duvod u, t´ım byv´ ´ a zmatenˇejˇs´ı, kdyˇz je n´ahle poˇza´ d´an, aby je shrnul. Kdybychom se tˇreba neoˇcek´avanˇe zeptali Inteligentn´ıho cˇ lovˇeka: Proˇc d´av´ate pˇrednost civilizaci pˇred barbarstv´ım?“, rozhl´edl by se zmatenˇe kolem sebe a byl by schopen jen ” ˚ neurˇcitˇe odpovˇedˇet: No, m´am knihovnu. . . a uhl´ı v uhl´aku. . . a existuj´ı piana. . . a policist´e. . .“. Zduvodnit civilizaci je ” ˚ ˚ kterymi ˇ sloˇzit´e. Zaslouˇzila se o tolik vˇec´ı. Ale pr´avˇe to mnoˇzstv´ı dukaz u, ´ by odpovˇed’mˇela pˇrekypovat, ji znemoˇznuje. • 74 Kdyˇz jsem znova a znova proˇc´ıtal vˇsechny ty nekˇrest’ansk´e nebo protikˇrest’ansk´e vyklady o v´ırˇ e od Huxleyho po ´ Bradlaugha, vyvst´aval mi v mysli postupnˇe, ale vyraznˇ e, trvaly´ a straˇsny´ dojem, zˇ e kˇrest’anstv´ı mus´ı byt ´ ´ nˇeco neobyˇcejn´eho. Nejen zˇ e trp´ı (jak jsem se dov´ıdal) nejkˇriklavˇejˇs´ımi neˇrestmi, nybrˇ ´ z m´a zˇrejmˇe i nepochopitelnou vlohu ˚ ˚ Sotva jeprotikladnych duvod u. sdruˇzovat neˇresti, kter´e si vz´ajemnˇe odporuj´ı. Bylo napad´ano ze vˇsech moˇznych ´ ´ den racionalista dok´azal, zˇ e je pˇr´ıliˇs vychodn´ ı, dok´azal jiny´ stejnˇe zˇretelnˇe, zˇ e je pˇr´ıliˇs z´apadn´ı. Sotva se utiˇsilo m´e ´ ´ cnou cˇ tverhrannost´ı, uˇz jsem byl vyzv´an, abych si vˇsiml a odsoudil jeho vysiluj´ıc´ı rozhoˇrcˇ en´ı nad jeho ostrou a utoˇ smyslnou kulatost. Nˇektery´ cˇ ten´arˇ se snad nikdy s podobnou vˇec´ı nesetkal; pod´am proto jen nam´atkou nˇekolik takovych ´ pˇr´ıkladu˚ pro´ ıch skeptiku. ˚ Budou cˇ tyˇri nebo pˇet; ale mohlo by jich byt tismyslnosti v utoc´ ´ pades´at. ˚ ´ Tak napˇr´ıklad na mne velmi zapusobil vymluvn y´ utok na kˇrest’anstv´ı jako na nˇeco nelidsky pochmurn´eho; nebot’jsem ´ povaˇzoval (a dosud povaˇzuji) upˇr´ımny´ pesimismus za neodpustitelny´ hˇr´ıch. Neupˇr´ımny´ pesimismus je spoleˇcenskou manyrou, kter´a je sp´ısˇ pˇr´ıjemn´a neˇz nepˇr´ıjemn´a; a naˇstˇest´ı je t´emˇerˇ kaˇzdy´ pesimismus neupˇr´ımny. ´ ´ Bylo-li vˇsak kˇrest’anstv´ı, jak tvrdili tito lid´e, nˇecˇ ´ım ryze pesimistickym ´ a odporuj´ıc´ım zˇ ivotu, pak jsem byl ochoten vyhodit katedr´alu svat´eho Pavla do povˇetˇr´ı. Pozoruhodn´e je vˇsak tohle: V prvn´ı kapitole mi (k m´emu pln´emu uspokojen´ı) dok´azali, zˇ e kˇrest’anstv´ı je pˇr´ıliˇs pesimistick´e; a pak zaˇcali v druh´e kapitole dokazovat, zˇ e je pˇr´ıliˇs optimistick´e. Jednou ˇ zˇ alobou na kˇrest’anstv´ı bylo, zˇ e morbidn´ımi slzami a zastraˇsov´an´ım br´an´ı lidem hledat radost a svobodu na nadrech ˚ zov´eho dˇetsk´eho popˇr´ırody. Jin´a zˇ aloba vˇsak prohlaˇsovala, zˇ e utˇesˇ uje lidi smyˇslenou prozˇretelnosti a strk´a je do ruˇ koje. Jeden velky´ agnostik se ptal, proˇc pˇr´ıroda nen´ı dost kr´asn´a a proˇc je tˇezˇ k´e byt ´ svobodny. ´ Jiny´ velky´ agnostik nam´ıtal, zˇ e kˇrest’ansky´ optimismus, roucho klamu utkan´e zboˇznyma rukama“, n´am zakryv´ ´ ´ a skuteˇcnost, zˇ e pˇr´ıroda ” je ohavn´a a zˇ e nen´ı moˇzn´e byt ´ svoboden. Sotva jeden racionalista oznaˇcil kˇrest’anstv´ı za dˇesivy´ sen, uˇz je zaˇcal jiny´ ˚ A to mˇe m´atlo. Zd´alo se, zˇ e obvinˇen´ı jsou nedusledn´ ˚ nazyvat r´ajem bl´aznu. a. Kˇrest’anstv´ı nemohlo byt ´ ´ souˇcasnˇe cˇ ernou maskou na b´ıl´em svˇetˇe i b´ılou maskou na cˇ ern´em svˇetˇe. Postaven´ı kˇrest’ana nemohlo byt ´ z´arovenˇ tak pohodln´e, aby na nˇem lpˇel i za cenu zbabˇelstv´ı, ani tak nepohodln´e, aby je bl´ahovˇe sn´asˇ el. Jestliˇze falˇsovalo lidsk´e pˇredstavy, ˚ ˚ zov´e bryle. muselo je falˇsovat t´ım nebo on´ım zpusobem; nemohlo nosit z´arovenˇ zelen´e i ruˇ ´ • 76 ˚ Zjistil jsem, zˇ e silnym proti kˇrest’anstv´ı je obvinˇen´ı, zˇ e ve vˇsem, co se na zyv´ ´ duvodem ´ a kˇrest’ansk´e, je nˇeco boj´acn´eho, mniˇssk´eho a nemuˇzn´eho, zejm´ena pokud se tyk´ ´ a odporu a boje. Velc´ı skeptikov´e devaten´act´eho stolet´ı byli vesmˇes muˇzn´ı. Bradlaugh bezpochyby expanzivnˇe, Huxley mlˇcenlivˇe. Ve srovn´an´ı s nimi se opravdu zd´alo, zˇ e v kˇrest’anskych ´ nauˇcen´ıch je cosi slaboˇssk´eho a pˇr´ıliˇs trpˇeliv´eho. Paradox evangeli´ı o nastaven´ı druh´e tv´arˇ e, to, zˇ e knˇezˇ ´ı nikdy neboˇ jovali, a stovka jinych jsem ´ pˇr´ıkladu˚ mluvila ve prospˇech obvinˇen´ı, zˇ e se kˇrest’anstv´ı snaˇz´ı udˇelat z lid´ı ovce. Cetl to a vˇerˇ il jsem tomu; a kdybych nebyl cˇ etl nic jin´eho, byl bych tomu vˇerˇ il d´al. Ale pak jsem se dovˇedˇel nˇeco docela ˚ jin´eho. V sv´e agnostick´e pˇr´ıruˇcce jsem obr´atil str´anku a rozum mi zustal st´at. Dovˇedˇel jsem se totiˇz, zˇ e m´am nen´avidˇet kˇrest’anstv´ı ne proto, zˇ e bojuje pˇr´ıliˇs m´alo, ale zˇ e bojuje pˇr´ıliˇs mnoho. Vypadalo to, jako by bylo l´ıhn´ı v´alek. Zaplavilo ˚ svˇet krv´ı. Pˇredt´ım jsem se dukladnˇ e rozhnˇeval na kˇrest’any, protoˇze se nikdy nehnˇevali. A ted’ jsem se na nˇe mˇel zas rozhnˇevat proto, zˇ e jejich hnˇev byl nej mohutnˇejˇs´ım a nejhroznˇejˇs´ım zjevem v dˇejin´ach lidstva – pros´akl zemi a zatem´ ˚ nil slunce. Tit´ızˇ lid´e, kteˇr´ı kˇrest’anstv´ı vytykali kl´asˇ tern´ı m´ırnost a ustupnost, mu vytykali n´asil´ı a stateˇcnost kˇriˇza´ ku. ´ ´ Tak cˇ i onak, to zpropaden´e kˇrest’anstv´ı mohlo za to, zˇ e Edward Vyznavaˇc nebojoval, i za to, zˇ e Richard Lv´ı Srdce bojoval. • 77 ´ e, zˇ e jim pˇri tom ani nevad´ı, odporuj´ı-li (. . .) Jak´a je to asi pozoruhodn´a nauka, kdyˇz se ji lid´e snaˇz´ı pop´ırat tak upornˇ sami sobˇe. • 78 ´ (. . .) Psali jist´ı skeptikov´e, zˇ e velkym na rodinu; odtrhovalo pry´ zˇ eny od dˇet´ı a od ´ zloˇcinem kˇrest’anstv´ı byl jeho utok domova a zav´ıralo je do kl´asˇ tern´ı samoty a kontemplace. Pak ale jin´ı (m´ırnˇe pokrokovˇejˇs´ı) prohl´asili, zˇ e je velkym ´

Gilbert Keith Chesterton: Ortodoxie

7

zloˇcinem kˇrest’anstv´ı, zˇ e n´am vnucuje rodinu a manˇzelstv´ı, zˇ e odsuzuje zˇ eny k dom´ac´ı dˇrinˇe a zapov´ıd´a jim samotu a kontemplaci. Obvinˇen´ı bylo pr´avˇe opaˇcn´e. Podobnˇe pry´ nˇekter´e vˇety v apoˇstolskych ´ listech a v svatebn´ım ˇ ı zˇ ensky´ intelekt. Zjistil jsem vˇsak, zˇ e puvodci ˚ ˇ ı sami, nebot’ se c´ırkvi s oblibou obˇradu podcenuj´ t´eto vytky jej podcenuj´ ´ vysm´ıvali, zˇ e ji drˇz´ı jenom zˇ ensk´e“. Nebo se zase vyˇc´ıtaly kˇrest’anstv´ı jeho nuz´ack´e zvyky, zˇ ´ınˇen´e roucho a suˇseny´ ” hr´ach. Vz´apˇet´ı se mu vˇsak vytykala n´adhera a obˇradnost, mramorov´e svatynˇe a zlat´a roucha. Tupili je za to, zˇ e je pˇr´ıliˇs ´ ˚ zˇ a´ k Bradlaugh pˇriˇsel na to, zˇ e ji f´adn´ı, i za to, zˇ e je pˇr´ıliˇs pestr´e. Nebo zase zˇ e pˇr´ıliˇs omezuje sexualitu, aˇz Malthusuv ˇ ˇ ano z uzkoprs´ ´ omezuje m´alo. Casto je jedn´ım dechem obvinov´ e konvence i z n´aboˇzensk´e vystˇ ´ rednosti. Na str´ank´ach t´ezˇ e protin´aboˇzensk´e broˇzury jsem cˇ etl vytku, zˇ e v´ıra je nejednotn´a ( Jeden smyˇ ´ ´ sl´ı tak a druhy´ jinak.“) i zˇ e je jednotn´a ” ˚ ˇ ˚ ( Pr´avˇe ruznost n´azoru˚ zabranuje, aby se svˇet neoctl v konc´ıch.“). V t´ezˇ e rozmluvˇe hanˇel jisty´ volnomyˇslenk´arˇ , muj ” ˇ pˇr´ıtel, c´ırkev za to, zˇ e pohrd´a Zidy, a pak se o n´ı s despektem vyj´adˇril, zˇ e je zˇ idovsk´a. • 80 (. . .) Nepotˇrebujeme slouˇceninu [optimismu a pesimismu] nebo kompromis, nybrˇ ´ z obˇe vˇeci v jejich pln´e s´ıle, l´asku i hnˇev v pln´em zˇ a´ ru. • 81 Pohanstv´ı tvrdilo, zˇ e ctnost z´aleˇz´ı v rovnov´aze; kˇrest’anstv´ı prohl´asilo, zˇ e z´aleˇz´ı v konfliktu – v sr´azˇ ce dvou v´asˇ n´ı ˚ ych. na pohled protichudn Samozˇrejmˇe, zˇ e nebyly nesluˇciteln´e doopravdy; pouze takov´e, zˇ e bylo nesnadn´e je udrˇzet ´ pohromadˇe. • 81 Stateˇcnost je skoro pojmov´a kontradikce. Je to siln´a touha po zˇ ivotˇe projevuj´ıc´ı se odhodl´an´ım zemˇr´ıt. • 81 ˚ erny´ pohan i prumˇ ˚ erny´ agnostik (. . .) Skromnost (. . .) [je] rovnov´aha mezi pouhou pychou a pouhou pon´ızˇ enost´ı. Prumˇ ´ by rˇ ekli jen to, zˇ e jsou spokojeni sami se sebou, ale ne nad m´ıru, a zˇ e je mnoho lid´ı lepˇs´ıch i horˇs´ıch a zˇ e jejich z´asluhy ˚ ˚ jsou omezen´e, ale zˇ e se pˇriˇcin´ı, aby doˇsli uzn´an´ı. Zkr´atka, chodili by s hlavou vzhuru, i kdyˇz ne nutn´e s nosem vzhuru. To je sice muˇzny´ a rozumny´ postoj, aleje vystaven n´amitce, kterou jsme uˇz uvedli proti kompromisu mezi optimismem a pesimismem (. . .). Ponˇevadˇz je sm´ısˇ en´ım dvou vlastnost´ı, je souˇcasnˇe jejich rozˇredˇen´ım; zˇ a´ dn´a tu nen´ı obsaˇzena v pln´e s´ıle ani nem´a plnou barvu. Tato konvenˇcn´ı pycha nepovzn´asˇ´ı srdce jako hlas polnic; pro nˇeco takov´eho se ´ ˇ nelze od´ıt purpurem a zlatem. Na druh´e stranˇe m´ırn´a racionalistick´a skromnost neoˇciˇst’uje duˇsi ohnˇem a nerozjasnuje ˇ ji jako kˇriˇst’´al; nedˇel´a (jako pˇr´ısn´a a hlubok´a pokora) z cˇ lovˇeka d´ıtˇe, jeˇz dok´azˇ e vysed´avat u nohou tr´avy. Neumoˇznuje ˚ a vidˇet z´azraky; nebot’ Alenka se mus´ı zmenˇsit, m´a-li byt ˚ A tak se ztr´ac´ı jak mu d´ıvat se vzhuru ´ Alenkou v zemi divu. ˚ poezie hrdosti, tak poezie pokory. Kˇrest’anstv´ı se pokusilo tymˇ zachr´anit oboj´ı. ´ z neobyˇcejnym ´ zpusobem • 83 ´ (. . .) Je-li mezi cˇ lovˇekem a svˇetem zed’, je uplnˇ e jedno, jestli se povaˇzuje za uvˇeznˇen´eho, nebo vyhoˇstˇen´eho. • 85 Je pravda, zˇ e c´ırkev rˇ´ıkala nˇekterym aby nebojovali; a je pravda, zˇ e ti, co bojovali, byli ´ lidem, aby bojovali, a jinym, ´ ˚ jako blesk, a ti, co nebojovali, byli jako sochy. To vˇsechno prostˇe znamen´a, zˇ e c´ırkev r´ada uˇz´ıvala nadlid´ı i tolˇstojovcu. Jistˇe je nˇeco dobr´eho v umˇen´ı bojovat, jinak by nebylo tolik cˇ estnych ´ lid´ı r´ado voj´aky. Jistˇe je nˇeco dobr´eho na myˇslence nebojovat, jinak by si tolik lid´ı, jak se zd´a, nelibovalo v kvakerstv´ı. C´ırkev sama uˇcinila jen to, zˇ e zabr´anila, aby se tyto dobr´e vˇeci vz´ajemnˇe vyluˇcovaly, a zˇ e dok´azala, aby existovaly vedle sebe. • 86 ˇ ı kˇrest’anstv´ı Kˇrest’ansk´a nauka odkryla zvl´asˇ tnosti zˇ ivota. Nejenom objevila z´akon, ale pˇredv´ıdala i vyjimky. Podcenuj´ ´ ˚ ze objevit kdokoli a tak´e je vlastnˇe kaˇzdy´ objevil. Ale ti, kdo prohlaˇsuj´ı, zˇ e objevilo milosrdenstv´ı; milosrdenstv´ı muˇ ˚ objevit zpusob, jak byt ´ milosrdny´ i pˇr´ısny´ – to znamenalo vystihnout pˇredem zvl´asˇ tn´ı potˇrebu lidsk´e pˇrirozenosti. • 86 Objev nov´e rovnov´ahy byl velkym ´ cˇ inem kˇrest’ansk´e etiky. Pohanstv´ı bylo jako mramorovy´ sloup, symetricky, ´ vyv´azˇ eny, ´ ktery´ se ani nepohnul. Kˇrest’anstv´ı se podobalo ohromn´e rozervan´e romantick´e sk´ale, kter´a se sice kym´ac´ı pˇri pouh´em doteku, ale pˇresto stoj´ı uˇz tis´ıc let, protoˇze jej´ı neforemn´e vyˇ ´ cnˇelky se pˇresnˇe vyvaˇzuj´ı. V gotick´e katedr´ale byl kaˇzdy´ sloup jiny, ´ ale vˇsechny nezbytn´e, kaˇzd´a podpˇera se zd´ala nahodilou a fantastickou, kaˇzdy´ oblouk byl odhmotnˇely. ´ Tak i v kˇrest’anstv´ı se zd´anliv´e nahodilosti vyvaˇzuj´ı. • 86 Becket nosil pod zlatem a purpurem zˇ ´ınˇenou koˇsili, kter´azˇ to kombinace m´a mnoho do sebe; nebot’Becket mˇel z zˇ ´ınˇen´e koˇsile prospˇech, zat´ımco lid na ulic´ıch mˇel prospˇech ze zlata a purpuru.

Gilbert Keith Chesterton: Ortodoxie

8

• 87 C´ırkev si nemohla dovolit uhnout v nˇekterych ´ vˇecech ani o vlas, mˇela-li pokraˇcovat ve velk´em a smˇel´em experimentu udrˇzet tak nepravidelnou rovnov´ahu. Jakmile se nˇekter´a myˇslenka oslab´ı, jin´a myˇslenka zbytn´ı. Kˇrest’ansky´ pastyˇ ´r ˚ straˇslivych nevodil st´ado ovc´ı, nybrˇ ´ z byk ´ u˚ a tygru, ´ ide´alu˚ a sˇz´ıravych ´ doktr´ın, z nichˇz kaˇzd´a byla dost siln´a, aby se ˇ zmˇenila ve faleˇsn´e n´aboˇzenstv´ı a zpustoˇsila svˇet. Nezapomenme, zˇ e se c´ırkev zvl´asˇ t’zaj´ımala o nebezpeˇcn´e myˇslenky; ˚ Zrozen´ı skrze Ducha svat´eho, smrt Boha, odpuˇstˇen´ı hˇr´ıchu, ˚ splnˇen´ı proroctv´ı – to byly ideje, byla krotitelkou lvu. kterych, jak pochop´ı kaˇzdy, ´ ´ se staˇc´ı jen dotknout, aby se zmˇenily v nˇeco rouhav´eho a drav´eho. • 87 ˇ (. . .) Kdyby bylo doˇslo v nauce tˇreba jen k mal´emu omylu, mohlo to podstatnˇe ohrozit lidsk´e blaho. Spatnˇ e formulovan´a vˇeta o smyslu symbolu˚ by byla zniˇcila vˇsechny nejlepˇs´ı svobody v Evropˇe. Nedopatˇren´ı v definic´ıch by bylo ˚ nechalo uschnout vˇsechny v´anoˇcn´ı stromky nebo rozbilo vˇsechna velikonoˇcn´ı vaj´ıcˇ ka. Nauky zamezilo vˇsem tancum, bylo tˇreba pˇr´ısnˇe a peˇclivˇe vymezit, i kdyˇz tˇreba jen proto, aby cˇ lovˇek mohl uˇz´ıvat bˇezˇ nych ´ lidskych ´ svobod. C´ırkev musela byt ´ starostliv´a, i kdyˇz tˇreba jen proto, aby svˇet mohl byt ´ bez starosti. • 87 Lid´e si poˇsetile navykli mluvit o ortodoxii jako o nˇecˇ em tˇezˇ kop´adn´em, nudn´em a neˇskodn´em. Nikdy nebylo nic tak nebezpeˇcn´eho a vzruˇsuj´ıc´ıho. Je to zdravy´ rozum, a m´ıt zdravy´ rozum je dramatiˇctˇejˇs´ı neˇz byt ´ sˇ´ıleny. ´ Je to rovnov´aha vozataje za divoce p´ad´ıc´ım spˇreˇzen´ım; z´avodn´ık se shyb´ ´ a a nakl´an´ı na sv´em voze sem nebo tam, avˇsak v kaˇzd´em ˚ postoji zachov´av´a puvab sochy a matematickou pˇresnost. V ran´em obdob´ı sv´e existence rˇ´ıdila c´ırkev v´aleˇcn´e oˇre pevnou a rozhodnou rukou a je naprosto nehistorick´e tvrdit, zˇ e sˇ´ılela jedinˇe vulg´arn´ım fanatismem. Uhybala napravo ´ i nalevo, pˇresnˇe tak, aby se vyhnula obrovskym ´ pˇrek´azˇ k´am. Na jedn´e stranˇe minula ohromn´e tˇeleso ari´anstv´ı, podporovan´e vˇsemi svˇetskymi mocnostmi, aby udˇelalo kˇrest’anstv´ı pˇr´ıliˇs svˇetskym. V nejbliˇzsˇ´ım okamˇziku se vyhnulo ori´ ´ entalismu, ktery´ by je udˇelal pˇr´ıliˇs nesvˇetskym. Pravovˇern´a c´ırkev nikdy nesledovala pohodlny´ smˇer ani nepˇrij´ımala ´ ´ ˚ Bylo by byvalo konvence; mˇesˇ t’´acky uctyhodn´ a nikdy nebyla. Bylo by byvalo snazˇs´ı pˇrijmout svˇetskou moc ari´anu. ´ ´ snadn´e klesnout v kalv´ınsk´em sedmn´act´em stolet´ı do bezedn´e j´amy predestinace. Je snadn´e byt ´ sˇ´ılencem; je snadn´e byt ´ heretikem. Je vˇzdycky snadn´e nechat svˇet, aby provedl svou; nesnadn´e je zachovat si zdravy´ rozum. Je vˇzdycky ´ e, jako je snadn´e byt snadn´e horovat pro to, co je v modˇ ´ snobem. Padnout do kter´ekoli z onˇech otevˇrenych ´ past´ı omylu˚ ´ za modou ´ a krajnost´ı, jeˇz moda a sekta za sektou stavˇely pod´el historick´e cesty kˇrest’anstva – to by bylo byvalo velice ´ ´ u, ˚ z nichˇz se pad´a, ale jen jeden, v nˇemˇz se stoj´ı prost´e. Je vˇzdycky prost´e klesnout; existuje nekoneˇcn´e mnoˇzstv´ı uhl ´ po kˇrest’anskou vˇedu by bylo opravdu cosi velmi f´adn´ıho a krotk´eho. Ale zpˇr´ıma. Propadnout jak´ekoli iluzi od gnoze ˚ s hromovym vyhnout se j´ım vˇsem – to bylo fantastick´e dobrodruˇzstv´ı; a v m´e pˇredstavˇe p´ad´ı nebesky´ vuz ´ rachotem stalet´ımi, zat´ımco mdl´e hereze leˇz´ı poraˇzeny tv´arˇ´ı v tv´arˇ k zemi a nezkrotn´a pravda se kym´ac´ı, ale nepˇrekot´ı. • 92 (. . .) Vˇeci kolem n´as jsou jen prostˇredkem a pˇr´ıpravou k tomu, co m´ame vytvoˇrit. Tohle nen´ı svˇet, nybrˇ ´ z sp´ısˇ materi´al ˚ n´am nedal ani tak barvy na obraze jako sp´ısˇ barvy na paletˇe. Ale dal n´am tak´e n´amˇet, model, urˇcitou pro svˇet. Buh koncepci. Mus´ıme m´ıt jasno o tom, co chceme malovat. • 92 (. . .) Mus´ıme m´ıt tento svˇet r´adi, i kdyˇz ho chceme zmˇenit. Ted’dodejme, zˇ e mus´ıme milovat nˇejaky´ jiny´ svˇet (skuteˇcny´ nebo myˇsleny), ´ abychom tenhle svˇet mˇeli podle cˇ eho mˇenit. • 94 Pevn´e z´asady nejsou nezbytn´e jen k vl´adnut´ı: jsou nezbytn´e i pro vzpouru. • 98 (. . .) D´ıv´ame-li se na pˇr´ırodu jako na matku, zjist´ıme brzy, zˇ e je to macecha. • 98 ˚ zeme byt Hlavn´ı z´asadou kˇrest’anstv´ı vˇzdy bylo, zˇ e pˇr´ıroda nen´ı naˇse matka, nybrˇ ´ z naˇse sestra. Muˇ ´ hrdi na jej´ı kr´asu, ponˇevadˇz m´ame spoleˇcn´eho otce; pˇr´ıroda vˇsak pro n´as nem´a rodiˇcovskou autoritu; m´ame ji obdivovat, ale ne napodobit. • 98 Svat´emu Frantiˇsku je pˇr´ıroda sestrou, a dokonce mladˇs´ı sestrou, malou dov´adivou sestˇriˇckou, kter´e je tˇreba se sm´at, stejnˇe jako je tˇreba ji milovat. • 99 Je-li n´asˇ zˇ ivot opravdu kr´asny´ jako poh´adka, mˇeli bychom si uvˇedomit, zˇ e veˇsker´a kr´asa poh´adky z´aleˇz´ı v tom, ´ zas, ktery´ je v tˇesn´em sousedstv´ı strachu. Bude-li se b´at obra, je s n´ım konec; ale nebude-li nad zˇ e princ proˇz´ıv´a uˇ

Gilbert Keith Chesterton: Ortodoxie

9

obrem zˇ asnout, je konec poh´adky. Vˇsechno z´avis´ı na tom, zdaje dost pokorny, ´ aby zˇ asl, a z´arovenˇ dost pyˇsny, ´ aby se ˚ ˚ dovedl postavit na odpor. Podobnˇe i n´asˇ vztah k obru svˇeta nesm´ı byt ıc´ı sympati´ı, ani vzrustaj´ ıc´ım ´ pouhou vzrustaj´ ´ opovrˇzen´ım; mus´ı to byt ke ´ urˇcity´ pomˇer obou krajnost´ı, pomˇer, ktery´ je jediny´ spr´avny. ´ Mus´ıme m´ıt dostatek ucty vˇsem vˇecem mimo n´as, abychom sˇ lapali tr´avu s b´azn´ı. Mus´ıme m´ıt rovnˇezˇ dostatek opovrˇzen´ı ke vˇsem vˇecem mimo n´as, abychom dovedli v pravy´ cˇ as plivat na hvˇezdy. Oboj´ı se vˇsak mus´ı spojit (m´ame-li byt ´ dobˇr´ı nebo sˇ t’astn´ı) ne ˚ v libovoln´em, nybrˇ moˇzn´e) nebude ´ z v jednom urˇcit´em pomˇeru. Dokonal´e sˇ tˇest´ı lid´ı na zemi (je-li nˇeco takov´eho vubec nikdy f´adn´ı a nehybn´e jako spokojenost zv´ırˇ at. Bude to pˇresn´a a vratk´a rovnov´aha jako rovnov´aha fantastick´eho ˇ pˇr´ıbˇehu. Clovˇ ek mus´ı m´ıt pr´avˇe tolik v´ıry v sebe, aby dok´azal proˇz´ıvat dobrodruˇzstv´ı, a pr´avˇe tolik pochybnosti o sobˇe, aby se z nich dovedl radovat. • 100 ˚ (. . .) Jedn´ım z duvod u˚ uv´adˇenych ´ pro pokrokovost je, zˇ e svˇet spˇeje pˇrirozenˇe k lepˇs´ımu. Ve skuteˇcnosti je vˇsak jeˇ vˇeci podl´ehaj´ı zk´aze, nen´ı jen nejlepˇs´ım ˚ dinym pro pokrokovost to, zˇ e svˇet spˇeje pˇrirozen´e k horˇs´ımu. Ze ´ duvodem argumentem pro pokrokovost; je to tak´e jediny´ argument proti konzervatismu. Kdyby toho nebylo, konzervativn´ı teo˚ rie by byla vˇsemocn´a a nepˇrekonateln´a. Veˇskery´ konzervatismus je zaloˇzen na z´asadˇe, zˇ e nech´a-li se nˇeco byt, ´ zustane to takov´e, jak´e to je. Ale nen´ı tomu tak. Nech´ame-li nˇeco byt, ´ vyd´ame to napospas zubu cˇ asu. Nech´ame-li b´ıly´ sloup bez povˇsimnut´ı, bude z nˇeho brzy cˇ erny´ sloup. Chceme-li vyslovnˇ e, aby byl b´ıly, ´ ´ mus´ıme jej st´ale znova nat´ırat, coˇz prakticky znamen´a st´alou revoluci. Zkr´atka, chceme-li m´ıt stary´ b´ıly´ sloup, mus´ıme m´ıt novy´ b´ıly´ sloup. • 104 (. . .) Hlasovac´ı mechanismus je hluboce kˇrest’ansky´ v tom praktick´em smyslu, zˇ e je to pokus dop´atrat se m´ınˇeni lid´ı, ˚ erˇ ovat zejm´ena kteˇr´ı jsou pˇr´ıliˇs skromn´ı, neˇz aby je projevili sami od sebe. Je to tajemn´e dobrodruˇzstv´ı; znamen´a to duvˇ ˚ erˇ uj´ı. tˇem, kdo si sami neduvˇ • 105 V´azˇ nost nen´ı ctnost´ı. Bylo by herez´ı, ale mnohem rozumnˇejˇs´ı herez´ı, tvrdit, zˇ e v´azˇ nost je neˇrest. Je to pˇrirozen´a, avˇsak ´ ´ upadkov´ a tendence, nebot’ br´at sebe v´azˇ nˇe je to nejsnazˇs´ı, co cˇ lovˇek dok´azˇ e. Je mnohem snazˇs´ı napsat dobry´ uvodn´ ık do Timesu˚ neˇz vymyslet dobry´ vtip pro Punch. Slavnostnost totiˇz vyplyv´ ´ a z lidsk´e povahy docela pˇrirozenˇe, kdeˇzto sm´ıch je skok. Je snadn´e byt ´ tˇezˇ kym; ´ je tˇezˇ k´e byt ´ lehkym. ´ Satan padl vahou vlastn´ı v´azˇ nosti. • 106 Nikdy bych si nemohl pˇredstavit nebo strpˇet utopii, kter´a by mi neponechala svobodu, j´ızˇ si cen´ım nejv´ıc, totiˇz svobodu zavazovat s´am sebe. Naprost´a anarchie by nejen znemoˇznila jakoukoli k´azenˇ nebo vˇernost, ale i jakoukoli z´abavu. Abychom uvedli zˇrejmy´ pˇriklad, uzav´ır´an´ı s´azek by nemˇelo vyznam, kdyby s´azky nebyly z´avazn´e. Zruˇsen´ı ´ veˇskerych ´ smluv by nejen zniˇcilo mravnost, nybrˇ ´ z zkazilo by i kaˇzdou hru. S´azky a podobn´e kratochv´ıle jsou jen ˚ zakrnˇelymi a pokroucenymi projevy puvodn´ ıho lidsk´eho instinktu pro dobrodruˇzstv´ı a romantiku (. . .). A nebezpeˇc´ı, ´ ´ ´ echy dobrodruˇzstv´ı mus´ı byt odmˇeny, tresty i uspˇ ´ skuteˇcn´e, jinak je dobrodruˇzstv´ı jen pom´ıjivou a nesmyslnou halucinac´ı. Vsad´ım-li se, mus´ım riskovat, zˇ e zaplat´ım, jinak nen´ı v s´azce zˇ a´ dn´a poezie. Vyzvu-li nˇekoho k z´apasu, mus´ım ˚ slib bojovat, jinak m´a vyzva nem´a vyznam. Zav´azˇ u-li se k vˇernosti, mus´ım byt ´ ´ ´ proklet, jsem-li nevˇerny, ´ jinak muj postr´ad´a smysl. • 109 Byv´ ´ a zvykem si stˇezˇ ovat na ruch a shon naˇs´ı doby. Ve skuteˇcnosti vˇsak je hlavn´ı zn´amkou naˇs´ı doby hlubok´a lenost ´ a unava; a tato lenost je vlastnˇe pˇr´ıcˇ inou zd´anliv´eho shonu. Vezmˇeme jen zcela povrchn´ı pˇr´ıklad: Ulice jsou pln´e tax´ıku˚ i soukromych ´ aut; nen´ı to vˇsak projev lidsk´e cˇ innosti, nybrˇ ´ z lidsk´eho pohodl´ı. Bylo by m´enˇe ruchu, kdyby bylo v´ıc cˇ innosti, kdyby lid´e prostˇe chodili pˇesˇ ky. N´asˇ svˇet by byl tiˇssˇ´ı, kdyby byl cˇ ilejˇs´ı. • 109 Dlouh´a slova uh´anˇej´ı kolem n´as jako dlouh´e vlaky a un´asˇ ej´ı tis´ıce lid´ı, kteˇr´ı jsou pˇr´ıliˇs unaven´ı nebo pˇr´ıliˇs lhostejn´ı, neˇz aby chodili a myslili samostatnˇe. Dobrym ´ cviˇcen´ım je zkusit jednou vyj´adˇrit nˇejaky´ vlastn´ı n´azor jednoduchymi ´ slovy. ˇ Reknete-li: Soci´aln´ı utilitarita nevymezen´eho rozsudku je vˇsemi kriminology uzn´av´ana jako souˇca´ st naˇs´ı sociologick´e ” ˚ zeme takhle mluvit cel´e hodiny, aniˇz se sˇ ed´a hmota evoluce k hurnanit´arnˇejˇs´ımu a vˇedeˇctˇejˇs´ımu poj´ım´an´ı trestu.“, muˇ ve vaˇs´ı lebce znatelnˇe pohne. Zaˇcnete-li vˇsak: Chci, aby Jones sˇ el do vˇezen´ı a Brown urˇcil, kdy m´a z nˇeho vyj´ıt.“, ” ˚ zjist´ıte se z´achvˇevem hruzy, zˇ e je nutno myslet. Uˇcen´a slova nejsou tˇezˇ k´a, tˇezˇ k´a jsou prost´a slova. • 110 (. . .) Uˇcen´a slova, kter´a zbavuj´ı dneˇsn´ıho cˇ lovˇeka n´amahy myslet, maji jednu zvl´asˇ t’ z´aludnou a zhoubnou vlastnost, ˚ ych kter´a se projev´ı, kdyˇz se t´ehoˇz uˇcen´eho slova uˇzije v ruzn ´ souvislostech, kde po kaˇzd´e znamen´a nˇeco docela jin´eho. Tak napˇr´ıklad, jak je vˇseobecnˇe zn´amo, slovo idealista“ m´a jiny´ vyznam ve filozofii a jiny´ pˇri hodnocen´ı mravn´ıch ´ ” ˚ stˇezˇ ovat si na to, zˇ e si lid´e pletou slovo materialista“ vlastnost´ı. Podobnˇe maj´ı vˇedeˇct´ı materialist´e spravedlivy´ duvod ” ve vyznamu kosmologick´em s materialistou“ ve smyslu mravn´ı pˇr´ıhany. ´ ”

Gilbert Keith Chesterton: Ortodoxie

10

• 113 V etickych ´ spolc´ıch a n´aboˇzenskych ´ parlamentech se znovu a znovu vyskytuje tato lacin´a liber´aln´ı fr´aze: Svˇetov´a ” n´aboˇzenstv´ı se liˇs´ı v obˇradech a form´ach, ale shoduj´ı se v nauce.“. Nen´ı to pravda; je to opak skuteˇcnosti. Svˇetov´a n´aboˇzenstv´ı se neliˇs´ı pˇr´ıliˇs v obˇradech a form´ach, zato se ale liˇs´ı znaˇcnˇe v tom, cˇ emu uˇc´ı. Je to, jako kdyby nˇekdo rˇ ekl: Nenechte se m´ast t´ım, zˇ e C´ırkevn´ı listy a Voln´a myˇslenka vypadaj´ı zcela odliˇsnˇe, zˇ e prvn´ı cˇ asopis je malov´an na ” ´ ´ y; pergamenu a druhy´ ryt do mramoru, zˇ e je jeden trojuheln´ ıkovy´ a druhy´ sedmiuhl ´ pˇreˇctˇete si je a uvid´ıte, zˇ e rˇ´ıkaj´ı tot´ezˇ .“. Pravda ovˇsem je, zˇ e jsou si podobn´e ve vˇsem kromˇe obsahu. Ateisticky´ burzi´an v Surbitonu vypad´a zrovna ˚ zete je obch´azet ze vˇsech stran a podrobit je nejosobnˇejˇs´ımu tak jako swedenborgi´ansky´ burzi´an ve Wimbledonu. Muˇ a nej ur´azˇ livˇejˇs´ımu zkoum´an´ı, a pˇrece neuvid´ıte na klobouku nic swedenborgsk´eho, ani na deˇstn´ıku nic obzvl´asˇ t’ ateistick´eho. Liˇs´ı se pr´avˇe jen ve svych ´ duˇs´ıch. Pravda je tedy to, zˇ e nesn´az´ı vˇsech vyzn´an´ı nen´ı shodny´ smysl a odliˇsn´a praxe, jak tvrd´ı lacin´a fr´aze. Pr´avˇe naopak. V praxi se shoduj´ı. T´emˇerˇ vˇsechna velk´a n´aboˇzenstv´ı na svˇetˇe pracuj´ı ˚ olt´arˇ u, ˚ bratrstev, sv´atku. ˚ Shoduj´ı se ve zpusobu ˚ stejnymi vnˇejˇs´ımi metodami: pomoc´ı knˇezˇ ´ı, posv´atnych uˇcen´ı, ´ ´ textu, ale liˇs´ı se v tom, co se m´a uˇcit. Pohanˇst´ı optimist´e i vychodn´ ı pesimist´e m´ıvali chr´amy, zrovna tak jako liber´alov´e ´ a konzervativci maj´ı noviny. Vyzn´an´ı, jeˇz jspu k tomu, aby se vz´ajemnˇe niˇcila, maj´ı sv´e bible. Jako vojska, kter´a jsou k tomu, aby se navz´ajem hubila, maj´ı sv´a dˇela. • 116 To je ona intelektu´aln´ı propast mezi buddhismem a kˇrest’anstv´ım – pro buddhistu nebo teosofa je osobnost p´adem cˇ lovˇeka, pro kˇrest’ana je vˇsak c´ılem boˇz´ım a celym ´ smyslem jeho kosmick´e ideje. Svˇetov´a duˇse teosofu˚ zˇ a´ d´a cˇ lovˇeka, aby ji miloval jen proto, aby se do n´ı mohl pohrouˇzit. Boˇzsk´e centrum kˇrest’anstv´ı vˇsak pˇr´ımo vyvrhlo cˇ lovˇeka ze sebe, aby je cˇ lovˇek mohl milovat. • 116 (. . .) Vˇsechny modern´ı filozofie jsou rˇ etˇezy, jeˇz svazuj´ı a poutaj´ı; kˇrest’anstv´ı je meˇc, ktery´ oddˇeluje a osvobozuje. ˚ neraduje z rozdˇelen´ı vesm´ıru na zˇ ij´ıc´ı duˇse. Podle pravovˇern´eho kˇrest’anstv´ı je toto V zˇ a´ dn´e jin´e filozofii se Buh ˚ rozdˇelen´ı mezi Bohem a cˇ lovˇekem posv´atn´e, protoˇze je vˇecˇ n´e. Aby cˇ lovˇek miloval Boha, mus´ı tu byt ´ nejen Buh, ktery´ by byl milov´an, nybrˇ ´ z i cˇ lovˇek, ktery´ by ho miloval. Pr´avˇe vˇsichni ti neurˇcit´ı teosofiˇct´ı teoretikov´e, pro nˇezˇ je vesm´ır jen obrovskym evangeli´ı, podle nˇehoˇz boˇz´ı ´ kadlubem taveniny, se instinktivnˇe dˇes´ı onoho otˇresn´eho vyroku ´ Syn nepˇrinesl m´ır, nybrˇ ´ z rozdˇeluj´ıc´ı meˇc. • 118 Pˇrijmeme-li imanenci Boha, skonˇc´ıme v introspekci, izolaci, kvietismu, v soci´aln´ı lhostejnosti – zkr´atka v Tibetu. ´ zas, zvˇedavost, mravn´ı a politick´a odvaha, spravedliv´e rozhoˇrcˇ en´ı Pˇrijmeme-li transcendenci Boha, je vysledkem uˇ ´ – zkr´atka kˇrest’anstv´ı. • 118 Srdce cˇ lovˇeka, zejm´ena Evropana, urˇcitˇe mnohem v´ıc uspokoj´ı podivn´e n´aznaky a symboly nakupen´e kolem pojmu Trojice, kter´a je obrazem rady, kde mluv´ı milosrdenstv´ı i spravedlnost, a kter´a pˇredstavuje svobodu a rozmanitost existuj´ıc´ı i v nejtajnˇejˇs´ı komnatˇe svˇeta. • 118 (. . .) Z´apadn´ı n´aboˇzenstv´ı si vˇzdy jasnˇe uvˇedomovalo myˇslenku, zˇ e cˇ lovˇeku nen´ı dobˇre samotn´emu“. Soci´aln´ı in” stinkt se uplatnil vˇsude: proto byla vychodn´ ı idea poustevnictv´ı vytlaˇcena z´apadn´ı ideou mniˇsstv´ı. I askeze se stala ´ druˇznou a trapist´e zˇ ili pohromadˇe, i kdyˇz zachov´avali mlˇcen´ı. Znamen´a-li nˇeco tato tendence k sdruˇzov´an´ı, pak je rozhodnˇe zdravˇejˇs´ı n´aboˇzenstv´ı trinit´arˇ sk´e neˇz unit´arˇ sk´e. Nebot’ pro n´as trinit´arˇ e (sm´ım-li uˇz´ıt tohoto slova bez ˚ s´am spoleˇcnost´ı. zlehˇcov´an´ı) je i Buh • 119 Doufat ve sp´asu vˇsech duˇs´ı je nutnost; a lze zcela dobˇre h´ajit n´azor, zˇ e je jejich sp´asa nevyhnuteln´a. Lze to h´ajit, ˚ c´ı spoleˇcnost by mˇela sp´ısˇ upozornovat ˇ ale nen´ı to nijak zvl´asˇ t’ pˇr´ızniv´e aktivitˇe nebo pokroku. Naˇse bojovn´a a tvurˇ na ohroˇzen´ı: zˇ e kaˇzdy´ cˇ lovˇek vis´ı na nitce nad propast´ı. Tvrdit, zˇ e se vˇsechno stejnˇe nˇejak urovn´a, je sice pochopi˚ ˇ teln´a pozn´amka, nelze to vˇsak nazvat hlasem polnice. Evropa by mˇela sp´ısˇ zduraz novat moˇznou z´ahubu; a Evropa ˚ ˇ ji vˇzdy zduraz novala. V tom se jej´ı nejvyˇssˇ´ı n´aboˇzenstv´ı shoduje s jej´ımi nejlevnˇejˇs´ımi romantickymi historkami. Pro ´ ˚ buddhistu nebo orient´aln´ıho fatalistu je existence vˇedeckym splnˇen. Pro ´ pl´anem, ktery´ mus´ı byt ´ urˇcitym ´ zpusobem ˚ ze konˇcit ruznˇ ˚ e. V dobrodruˇzn´em rom´anu (ktery´ je cˇ istˇe kˇrest’anskym kˇrest’ana je existence pˇr´ıbˇehem, ktery´ muˇ ´ produktem) nen´ı hrdina snˇeden lidoˇzrouty; k udrˇzen´ı napˇet´ı je vˇsak nezbytn´e, aby mohl byt ´ snˇeden. Hrdina mus´ı byt ´ takˇr´ıkaj´ıc jedlym ´ hrdinou. Podobnˇe kˇrest’ansk´a mor´alka vˇzdycky rˇ´ıkala cˇ lovˇeku, ne zˇ e ztrat´ı svou duˇsi, ale zˇ e mus´ı d´at pozor, aby ji neztratil. V kˇrest’ansk´e mor´alce je hˇr´ısˇ n´e nazyvat cˇ lovˇeka zatracenym, je vˇsak vyslovenˇe n´aboˇzensk´e ´ ´ a filozofick´e nazyvat ho zatratitelnym. ´ ´

Gilbert Keith Chesterton: Ortodoxie

11

• 119 Cel´e kˇrest’anstv´ı se soustˇred’uje na cˇ lovˇeka na rozcest´ı. Rozs´ahl´e a mˇelk´e filozofie, obrovsk´e synt´ezy humbuku, mluv´ı o epoch´ach a vyvoji a koneˇcnych ´ ´ c´ılech. Prav´a filozofie se zabyv´ ´ a okamˇzikem. D´a se cˇ lovˇek tou cˇ i onou cestou? – to je ˚ ze pˇremyˇ jediny´ n´amˇet k myˇslen´ı, bav´ı-li n´as myslet. O stalet´ıch a tis´ıcilet´ıch se pˇremyˇ ´ sl´ı snadno, o nich muˇ ´ slet kaˇzdy. ´ Hrozny´ je jedinˇe okamˇzik: a pr´avˇe proto jej naˇse n´aboˇzenstv´ı proˇz´ıvalo tak silnˇe, zabyvalo se v literatuˇre hodnˇe bojem ´ a v teologii hodnˇe peklem. Je pln´e nebezpeˇc´ı jako dobrodruˇzn´a kn´ızˇ ka; je nesmrtelnou kriz´ı. • 120 ´ pr´avˇe proto, zˇ e zduraz ˚ ˇ Kˇrest’anstv´ı vyniklo ve vypravn´ e proze novalo teologick´e svobodn´e rozhodov´an´ı. Je to sˇ irok´e ´ ˚ t´ema a pˇr´ıliˇs vyboˇcuje z dan´eho r´amce, n+eˇz aby se o nˇem mohlo dukladnˇ e pojednat; ale pˇredstavuje p´adnou n´amitku proti pˇr´ılivu dneˇsn´ıch rˇ eˇc´ı o tom, zˇ e se zloˇcinem je tˇreba zach´azet jako s nemoc´ı, zˇ e vˇezen´ı je nutno pˇrebudovat v pouh´a hygienick´a zaˇr´ızen´ı jako nemocnice a zˇ e hˇr´ıch se m´a l´ecˇ it krok za krokem vˇedeckymi metodami. Cely´ omyl ´ ˇ z´aleˇz´ı v tom, zˇ e zlo vznik´a aktivn´ı volbou, kdeˇzto nemoc nikoli. Reknete-li, zˇ e budete l´ecˇ it zhyralce, jako l´ecˇ ´ıte astma´ tika, d´am v´am lacinou, ale jasnou odpovˇed’: Ukaˇzte mi cˇ lovˇeka, ktery´ by chtˇel m´ıt astma, jako mnoz´ı lid´e chtˇej´ı byt ´ ” ˇ ˚ ze klidnˇe leˇzet a z nemoci se vyl´ecˇ it. Nesm´ı vˇsak klidnˇe leˇzet, chce-li se vyl´ecˇ it z hˇr´ıchu; naopak zhyralci.“. Clovˇ ek muˇ ´ mus´ı vst´at a poˇra´ dnˇe sebou hodit. Vystihuje to dokonale uˇz slovo, kter´e uˇz´ıv´ame pro nemocn´eho: pacient“ je pas´ıvn´ı; ” ˚ ze byt hˇr´ısˇ n´ık je aktivn´ı. M´a-li se nˇekdo uchr´anit chˇripky, muˇ ´ pas´ıvn´ı. Ale m´a-li se nˇekdo varovat podvodu, pas´ıvn´ı, to ˚ ı. jest trpny, ´ byt ´ nesm´ı; naopak, nesm´ı strpˇet nic takov´eho. Kaˇzd´a mravn´ı reforma mus´ı zaˇc´ıt cˇ innou, nikoli trpnou vul´ • 120 Chceme-li jako vychodn´ ı svˇetci jen dumat, jak je vˇsechno v poˇra´ dku, pak ovˇsem budeme konstatovat, zˇ e to v poˇra´ dku ´ ˚ ˇ ˚ ze byt mus´ı byt. novat, zˇ e to muˇ ´ Jestliˇze n´am vˇsak obzvl´asˇ t’ z´aleˇz´ı na tom d´at vˇsechno do poˇra´ dku, mus´ıme zduraz ´ v nepoˇra´ dku. • 121 Kˇrest’anstv´ı je jedin´e n´aboˇzenstv´ı na svˇetˇe, kter´e vystihlo, zˇ e vˇsemohoucnost Bohu nestaˇc´ı, zˇ e musel byt, ´ aby byl Bohem cele, nejen kr´alem, ale i buˇriˇcem. Jako jedin´e ze vˇsech n´aboˇzenstv´ı pˇripojilo kˇrest’anstv´ı k ctnostem Stvoˇritele stateˇcnost. Opravdov´a stateˇcnost mus´ı totiˇz nutnˇe znamenat, zˇ e duˇse projde peklem a nezhrout´ı se. • 121 Lid´e, kteˇr´ı zaˇc´ınaj´ı bojovat proti c´ırkvi za svobodu a lidskost, konˇc´ı t´ım, zˇ e svobodu i lidskost odvrhuj´ı, jen kdyˇz mohou bojovat proti c´ırkvi. • 123 ´ ˚ ze n´am pˇr´ıliˇs hl´as´an´ı imanentn´ıho Budeme-li cht´ıt probudit v lidech soci´aln´ı bdˇelost a neunavnou cˇ innost, nepomuˇ ˚ ˚ ze vˇsak hodnˇe, budeme-li Boha a vnitˇrn´ıho svˇetla“; nebot’ to jsou pˇri nejlepˇs´ım duvody k pasivn´ı spokojenosti; pomuˇ ” hl´asat transcendent´aln´ıho Boha a pohyblivy´ a unikaj´ıc´ı svit; nebot’ to znamen´a boˇzskou nespokojenost. • 127 Kˇrest’anstv´ı je jedin´e zˇr´ızen´ı, jeˇz uchovalo pohanskou radost. • 128 ˚ e v´asˇ nˇe planout pospolu. (. . .) Kˇrest’anstv´ı je nadlidsky´ paradox, v nˇemˇz mohou dvˇe protichudn´ • 128 (. . .) Kˇrest’anstv´ı zdaleka nen´aleˇzelo dob´am temna, ale (. . .) v dob´ach temna to byla jedin´a stezka, jeˇz nebyla temn´a. Byl ˇ to z´arˇ ivy´ most spojuj´ıc´ı dvˇe skvˇel´e civilizace. Rekne-li nˇekdo, zˇ e v´ıra povstala z nevˇedomosti a divoˇsstv´ı, je odpovˇed’ prost´a: nen´ı to tak. Vznikla ve stˇredozemn´ı civilizaci v pln´em l´etˇe rˇ´ımsk´e rˇ´ısˇ e. Svˇet se hemˇzil skeptiky a panteismus byl jasny´ jako slunce, kdyˇz Konstantin pˇribil kˇr´ızˇ ke stˇezˇ ni. Je naprost´a pravda, zˇ e se lod’ potom potopila; mnohem ´ zasn´e, zaj´ımavˇejˇs´ı vˇsak je, zˇ e se opˇet vynoˇrila, tˇrpyt´ıc se v novych ´ barv´ach, a st´ale s kˇr´ızˇ em na vrcholku. To je to uˇ co dok´azalo naˇse n´aboˇzenstv´ı – promˇenilo potopenou lod’ v ponorku. Archa zˇ ila pod t´ıhou vod; byli jsme pohˇrbeni ˇ ım. Kdyby naˇse v´ıra byla pouhym ˚ ale zvedli jsme se a vzpomnˇeli si na R´ pod troskami dynasti´ı a klanu, ´ rozmarem ˚ chˇradnouc´ıho imp´eria, byl by v soumraku rozmar stˇr´ıdal rozmar, a jestliˇze by se civilizace vubec znovu vynorila (mnoh´e se nevynoˇrily nikdy), bylo by to pod nˇejakou novou barbarskou vlajkou. Kˇrest’ansk´a c´ırkev vˇsak byla posledn´ım zˇ ivotem star´e spoleˇcnosti i prvn´ım zˇ ivotem nov´e. Ujala se lid´ı, kteˇr´ı zapom´ınali, jak se dˇel´a oblouk, a pˇrimˇela je vynal´ezt oblouk goticky. ´ Struˇcnˇe rˇ eˇceno, nejvˇetˇs´ı absurdita, jakou lze prohl´asit o c´ırkvi, je to, co jsme o n´ı vˇsichni ˚ zeme tvrdit, zˇ e n´as chce c´ırkev zav´est zpˇet do dob temna? C´ırkev byla jedin´a instituce, kter´a n´as kdy slychali. Jak muˇ ´ z nich vyvedla. • 134

Gilbert Keith Chesterton: Ortodoxie

12

˚ M´am jiny, abych se kˇrest’anstv´ı podrobil jako v´ırˇ e a nebral z nˇeho jen pokyny jako ´ mnohem p´adnˇejˇs´ı a hlubˇs´ı duvod, z nˇejak´eho pl´anu. C´ırkev je totiˇz v praktick´em vztahu k m´e duˇsi zˇ ivym, nikoli mrtvym ´ ´ uˇcitelem. Uˇcila mˇe nejenom vˇcera, ale bude mˇe uˇcit i z´ıtra. Kdysi jsem n´ahle pochopil vyznam, jaky´ m´a tvar kˇr´ızˇ e; jednoho dne moˇzn´a pochop´ım ´ tvar mitry. Jednoho kr´asn´eho jitra jsem se dovt´ıpil, proˇc maj´ı okna lomeny´ oblouk; jednoho kr´asn´eho jitra snad po´ n´am rˇ ekl urˇcitou pravdu; ale Platon ´ je mrtev. Shakespeare n´as vzruˇsil urˇcitym chop´ım, proˇc si knˇezˇ ´ı hol´ı hlavu. Platon ´ obrazem; ale uˇz n´as nevzruˇs´ı zˇ a´ dnym Predstavme si vˇsak, kdyby takov´ı muˇzov´e byli dosud naˇzivu, kdy´ jinym. ´ ´ pˇrijde z´ıtra s nˇejakou origin´aln´ı pˇredn´asˇ kou nebo zˇ e by Shakespeare mohl kaˇzdou chv´ıli bychom vˇedˇeli, zˇ e Platon vzbudit rozruch jedinou p´ısn´ı. Ten, kdo vˇerˇ´ı v zˇ ivou c´ırkev a zˇ ije s n´ı ve spojen´ı, podob´a se cˇ lovˇeku, ktery´ se kaˇzd´e ˚ ze setkat s Platonem ´ ˚ ze cˇ ekat, zˇ e se dozv´ı nˇejakou pravdu, o kter´e r´ano muˇ a Shakespearem u sn´ıdanˇe. Vˇzdycky muˇ dosud neslyˇsel. Tato situace m´a jen jednu analogii, totiˇz analogii zˇ ivota, ktery´ jsme vˇsichni zaˇc´ınali. Kdyˇz v´am otec ˚ ze von´ı, neˇr´ıkali jste, zˇ e si budete vyb´ırat z jeho filozofie jen rˇ ekl na proch´azce v zahradˇe, zˇ e vˇcely bodaj´ı nebo zˇ e ruˇ ˚ ze zavonˇela, neˇrekli jste: Muj ˚ otec je to nejlepˇs´ı. Kdyˇz v´as vˇcela bodla, nenazvali jste to zaj´ımavou shodou. Kdyˇz ruˇ ” hruby´ barbarsky´ symbol, ktery´ v sobˇe chov´a (snad nevˇedomky) hlubokou subtiln´ı pravdu, zˇ e kvˇetiny von´ı.“. Naopak; vˇerˇ ili jste sv´emu otci, protoˇze jste zjistili, zˇ e je zˇ ivou studnic´ı informac´ı, nˇekym, kdo opravdu v´ı v´ıc neˇz vy, kdo v´am ´ bude rˇ´ıkat pravdu z´ıtra zrovna tak jako dnes. • 136 ˚ duvod; ˚ To je tedy z´avˇerem muj proˇc pˇrij´ım´am n´aboˇzenstv´ı a ne jen roztrouˇsen´e svˇetsk´e pravdy z n´aboˇzenstv´ı vybran´e. ˇ ım to proto, zˇ e vyslovilo nejenom tu cˇ i onu pravdu, nybrˇ Cin´ ´ z zˇ e se samo projevilo jako pravdomluvn´e. Vˇsechny ostatn´ı filozofie tvrd´ı vˇeci, kter´e se na prvn´ı pohled zdaj´ı pravdiv´e; jenom tato filozofie hl´as´a opˇetovnˇe to, co se pravdiv´e nezd´a, ale pravdiv´e je. Jedin´e ze vˇsech vyzn´an´ı pˇresvˇedˇcuje bez l´ıbivosti; a nakonec m´a vˇzdycky pravdu (. . .). ˚ Teosofov´e napˇr´ıklad hl´asaj´ı zˇrejmˇe pˇritaˇzlivou ideu pˇrevtˇelov´an´ı, pod´ıv´ame-li se vˇsak na jej´ı logick´e dusledky, vid´ıme jen duchovn´ı povyˇ ´ senost a krut´e kastovnictv´ı. Nebot’ je-li nˇekdo zˇ ebr´akem n´asledkem hˇr´ıchu˚ z pˇredeˇsl´eho zˇ ivota, budou m´ıt lid´e sklon zˇ ebr´akem pohrdat. Kˇrest’anstv´ı vˇsak hl´as´a zˇrejmˇe neatraktivn´ı myˇslenku, jako je dˇediˇcny´ hˇr´ıch; ˚ a pod´ıv´ame-li se na jej´ı dusledky, setk´ame se se sympati´ı a bratrstv´ım, s bouˇr´ı sm´ıchu a soucitu; nebot’jen pˇri dˇediˇcn´em ˚ zeme z´arovenˇ litovat zˇ ebr´aka a neduvˇ ˚ erˇ ovat kr´ali. hˇr´ıchu muˇ • 137 Z´akladn´ım paradoxem kˇrest’anstv´ı je, zˇ e norm´aln´ı stav cˇ lovˇeka nen´ı zdravym ´ nebo rozumnym ´ stavem; zˇ e sama norm´alnost je abnorm´aln´ı. • 138 ˇ ık´a se, zˇ e pohanstv´ı je n´aboˇzenstv´ım radosti a kˇrest’anstv´ı n´aboˇzenstv´ım smutku; stejnˇe snadn´e by bylo dok´azat, zˇ e R´ pohanstv´ı je cˇ iry´ smutek a kˇrest’anstv´ı cˇ ir´a radost. Takov´a srovn´an´ı nemaj´ı smysl a nikam nevedou. Vˇsechno lidsk´e ˚ zit´e je jen to, jak jsou obˇe vˇeci vyv´azˇ eny nebo rozdˇeleny. mus´ı m´ıt v sobˇe radost i smutek; duleˇ • 139 ˇ ıc´ı evangelia pˇrevyˇsuje ovˇsechny myslitele, kteˇr´ı se povaˇzovali za velk´e. Jeho patos byl (. . .) Ohromn´a postava naplnuj´ ´ pˇrirozeny, y. Lid´e je ´ skoro neumysln ´ Stoikov´e, staˇr´ı i nov´ı, byli hrd´ı, zˇ e dovedou utajit slzy. On je nikdy neskryval. ´ ˚ ych vidˇeli na jeho nezakryt´e tv´arˇ i pˇri ruzn ´ pˇr´ıleˇzitostech, jako kdyˇz se zd´alky d´ıval na svoje mˇesto. Nˇeco vˇsak pˇrece ˚ hnˇev. On svuj ˚ jen tajil. Slavnostn´ı nadlid´e a diplomat´e svˇetovl´adnych mocnost´ı jsou pyˇsn´ı na to, zˇ e ovl´adaj´ı svuj ´ hnˇev nepotlaˇcoval. Shazoval n´abytek z chr´amovych ´ schodu˚ a ptal se lid´ı, jak chtˇej´ı uniknout pekeln´emu ohni. Ale pˇrece nˇeco ned´aval najevo. V t´eto otˇra´ saj´ıc´ı osobnosti byl urˇcity´ rys, ktery´ je nutno nazvat ostychem. Bylo tu nˇeco, co skiyval pˇrede vˇsemi, kdyˇz vstupoval na horu, aby se modlil. Bylo tu nˇeco, co zahaloval n´ahlym ´ ´ mlˇcen´ım nebo ´ cnou osamˇelost´ı: nˇeco pr´ıliˇs velk´eho, neˇz aby n´am to Buh ˚ kr´acˇ ej´ıc´ı po naˇs´ı zemi uk´azal; a mnohokr´at mˇe napadlo, utoˇ zˇ e to byl sm´ıch.

Stano Krajˇci, 25. 3.–9. 4. 2012

typeset by LATEX